Historie hasičstva v českých zemích v letech 1864-1899

Podrobnosti

Aktualizováno: 17. 1. 2024 13:24

Zveřejněno: 13. 6. 2016 10:29

Uplynulé století devatenácté vždy s pýchou honositi se může, že v něm láska k bližnímu přinesla požehnaný plod, který rozšířil se po celém světě. Plodem tímto jsou dobrovolné sbory hasičské.

A jaká to vznešená zásada: „Pomáhati a chrániti svých bližních, hájiti jejich majetek v tom čase, kdy dobrý, služební oheň mění se ve zlého pána“. Hruď každého hasiče se musí hrdě dmouti při pomyšlení, že není hasičem z ješitnosti, ale že stal se hasičem s tím úmyslem, aby vstupem do sboru nabyl co možná největší obratnosti a dokonalosti v hašení.

Úloha českého hasiče však jest ještě větší. Český hasič má býti dobrým Čechem, má býti vlastencem, má býti ctitelem české řeči,českých zvyků a českých  písní. Má chrániti své české vlasti před zapadnutím v ní zhoubné jiskry, cizoty, a má bdíti stále na stráži, aby nepřátelský oheň národní vlažnosti, nesvornosti a nečinnosti k nám se nedostal a českému národu tyto necnosti vpáliti nemohl. Český hasič musí často vzpomínati slov Havlíčkovských: “Přislibujte si  mě, vyhrožujte si  mě, přece zrádcem nebudu!   A český hasič hrdě volati bude: „Marné proti nám jsou vaše vzteky, ani píď půdy české, slzou předků našich zkropené vám neodstoupíme – kde Čech žil, bude žít zas, vždyť tu český hasič drží stráž – nuže bratři, na stráž – na stráž plnou, bdělou, štěstím Čechů odměněnou!“

Jakmile lidstvo poznalo oheň a počalo jej pro sebe užívati, nastala zajisté nutnost oheň uměti též uhasiti, jakožto péče o to, aby požár vzniknouti nemohl. Bez těchto znalostí, by užití ohně stalo se nemožným, připomeneme-li si , že prvotní stavby našich předků byly jen dřevěné, že oheň rozděláván byl prvotně na zemi, později na ohništi, kdy tedy každé chvíle hrozilo nebezpečí požáru. Ze starých dějin víme, že opatrování ohně svěřováno bylo zvlášť určeným lidem. U našich předků bylo to starostí  hlavy rodiny, později starosty obce, což až do našich dob se zachovalo. Správa obce má dohlížeti, aby zachována byla všechna nařízení, nebezpečí vzniku není v nich vad vzniku požáru podporujících, má dohlížeti k řádnému a pravidelnému čistění komínů. V obci alespoň 50 obytných stavení čítající, má býti zřízen zvláštní ponocný, kde ho není, mají občané sami alespoň v době od 1. července do konce října konati noční stráž. Má býti učiněno opatření, by co nejrychleji mohlo býti dáno znamení na poplach. Dle § 16. Řádu policie požární v Čechách ze dne 25. května 1876 má obecní výbor pro každou osadu, alespoň 20 domovních čísel čítajících, vydati zvláštní řád hašení, tj. nařízení, jak  při vzniku požáru předejíti se má, a jaké kdo při hašení konati má práce. Každý,  kdo se k požáru nahodí a je způsobilým, jest pod pokutou povinen v obvodu  místní obce bezplatně při hašení pomáhati. I koní, ať jsou číkoliv, smí za přiměřenou náhradu býti použito k vození stříkaček, vody a jiné, nebo k jízdě s poselstvím o pomoc do sousedních obcí, jež též jsou povinny bezplatně přispěti.

Nejstarší hašení možno právem nazvati „bourání“ a vrcholem umění bylo omezení ohně s bouráním nebo stržením sousedních budov. Při hašení používalo se různých trhacích háků, sekyr, žebříků, sudů a džberů. V patnáctém století přibyla k tomu ruční stříkačka. Když pak r.1518 byla Antonem Platnerem v Augšpurce v Německu vynalezena stříkačka vozová, nastala v hašení ohně doba nová, pokroková. Ruční stříkačky pomalu mizely a místo nich zhotovovány větší putnové, džberové, dížové, většinou přenosné.

S pokrokem hasičství pokračovalo zdokonalování hasícího nářadí. Sestrojeny slaměné nebo přezné koše, hadice výpustkové a savé, pošinovací žebřík, konopné hadice, hydranty atd. Stříkačka vozová byla přivedena do dokonalosti nebývalé a nalezla vyvrcholení ve stříkačce parní, elektrické a motorové. S dokonalostí nářadí byla zdokonalována i hasičská taktika, z čehož samozřejmě vyplynula nutnost cvičiti se v užívání nářadí a v hašení ohně, což provedeno zakládáním sborů hasičských, ať již placených, nebo dobrovolných. Mocným činitelem v zakládání dobrovolných sborů hasičských byl zemský zákon ze dne 25. května 1876 stanovící, že v každé osadě, kde alespoň je 50 obytných stavení, má starosta pečovati o to, aby tam byl zřízen dobrovolný sbor hasičský. Zakládání sborů dobrovolných dálo se ojediněle v některých městech od r. 1864, kdy vznikl první sbor dobrovolných hasičů ve Velvarech. R. 1870 bylo v Čechách 16, r. 1874 107,  r. 1877 152,.  r. 1891 již 2 780 hasičských sborů, takže, v každé větší obci se sboru stává. Tyto sbory brzy počaly pěstovati mezi sebou vzájemnost pořádáním sjezdů krajinských, které korunovány prvním sjezdem československého hasičstva ve dnech 13.a 14. srpna  1876 v matičce Praze, na němž téměř 800 českých hasičů schválilo návrh pro ústřední hasičskou jednotu zemskou, jakož i zřízení zemského základu pro poraněné hasiče, jejich vdovy a sirotky. Ústřední jednota však v  život nevešla. Lépe se ujalo sdružování sborů v župy. Dne 8. června 1879 schváleny stanovy župy pro severozápadní a dne 9. srpna  t.r. pro jihozápadní Čechy. České župy počaly se v r. 1880 přihlašovati k německé zemské ústřední jednotě hasičské v Teplicích od roku 1878 již trvající, v níž v červnu  1881 bylo sdruženo již 12 žup českých se 170 sbory a 8 475 členy, vedle 29 žup německých se 381 sbory a 23 830 členy. Čechům povolena v ústředním výboru jedna třetina členů. Od r. 1884 úřadovala tato zemská ústřední jednota odděleně dle obou zemských jazyků. Na konci r. 1890 bylo v  této ústřední jednotě již 61 žup s 1 176 sbory a 61 631 činnými členy, vedle 77 žup německých s 1 183 sbory a 72 758 členy. Svornost dosud panující byla však porušena na valné hromadě dne 13. listopadu 1887, kdy Němci přijali návrh nových stanov, v nichž Češi z výboru a česká řeč z jednání měla býti vypuzena. To vedlo k zřízení nové samostatné české ústřední hasičské jednotě, nesoucí od 1. února 1891 jméno „Zemská ústřední hasičská jednota Království Českého“. V ní bylo do r. 1895 sdruženo 81 žup českých s 1 892 sbory a 63 543 činnými členy.

Rok  1853  -  v královském městě Praze byl založen první placený hasičský sbor

Rok  1864  -  zakládání dobrovolných hasičských sborů

Rok  1999  -  135. výročí od založení prvního dobrovolného hasičského sboru v Čechách.

                 -  100. výročí od založení dobrovolného hasičského sboru v Písnici.

Prvním hasičským sborem založeným v r. 1881 v blízkém okolí Písnice byl sbor ve Zlatníkách a dále pak v Jesenici, Kunraticích a Dolních Břežanech.

Vzpomínaných 135 let od založení prvního dobrovolného sboru hasičů v Čechách se stalo podnětem vzpomenout historie založení dobrovolného sboru hasičů v naší obci PÍSNICI. Podle archivních záznamů byl sbor dobrovolných hasičů v Písnici založen v roce 1899.